Haidmühl - původně několik chatrčí, nyní přímo luxusní  villegiatura bavorská..."
 dr. Josef Bělohlav,
 Vlastivědný sborník, 1913
 

Nevelká osada zpola ztracená v hraničním hvozdu na úpatí  Třístoličníku - tak vypadalo dnes nepřehlédnutelné místo na  česko-bavorské hranici.

Dlouho této lokalitě vévodil mlýn na Studené Vltavě. Ten  dal obci ostatně i jméno, které lze přeložit jako Borský Mlýn  ve smyslu "mlýn ve slati" (borka = rašelina, též slať).  Dodejme, že na počátku 20. let našeho století se objevil  násilný rádobyčeský ekvivalent Samokov. Ten patrně vycházel z toho, že tu existoval také hamr.

Vlastní přilehlou osadu tvořilo nemnoho dřevařských chalup.  Státní hranice tu původně nehrála zásadní roli a zavdala popud nanejvýš k pašeráckému koloritu.

Vzestup obce nastal teprve s proniknutím železnice i do  samého nitra Šumavy. Právě údolí Studené Vltavy se stalo  místem, kudy železnice překročila hraniční hřeben horstva,  aby tak kolejemi spojila jih Čech a Pošumaví s Bavorskem.

Trať mezi Černým Křížem a Haidmühle byla provozu odevzdána  v úterý 15. listopadu 1910 a stala se tak poslední u nás  vystavěnou mezinárodní tratí a jednou z posledních lokálek  vůbec. Nádraží v Haidmühle se stalo přechodovou neboli  styčnou stanicí. Doslova při samé hranici ležící česká obec  Nové Údolí měla jen zastávku s druhou nakládací kolejí.

Haidmühlská stanice měla již klasické rozvětvené kolejiště  s několika dopravními a manipulačními kolejemi. Staniční  budova nebyla nikterak malá. Posléze, po roce 1918, v ní  měly své personální zastoupení i Československé státní dráhy.  Ve funkci jakéhosi styčného důstojníka a komerčního zástupce  ČSD tu fungoval český výpravčí s jedním pomocným  zaměstnancem, rovněž Čechem. ČSD dokonce disponovaly dvěma  byty v patře haidmühlské staniční budovy. Ze vzpomínek  pamětníků vyznívá, že o dosazení na zmíněný post právě do  Haidmühle byl mezi zaměstnanci ČSD na Volarsku značný zájem.  Služba zde byla oproti volarskému uzlu klidnější a přitom  paradoxně lépe honorována.

Železnice procházející obcí spojovala bavorský Pasov s  oblastí Volarska, odkud bylo možno po železnici snadno  dosáhnout významná střediska české Šumavy a Pošumaví:  Prachatice, Vimperk, Český Krumlov, České Budějovice,  Strakonice.
Přímé vlaky spojovaly Pasov s Prachaticemi, v období 2.  světové války bylo dokonce zavedeno rychlíkové spojení Pasova  s Krumlovem.

S nástupem turistického hnutí v závěru minulého století se  dostává do středu zájmu i Haidmühle. V první řadě coby  pohodlné východisko k výstupu na Třístoličník (1332 m),  vzápětí je lokalita objevena coby příhodné horské letovisko.  Poloha v otevřené kotlině obklopené lesy, na úpatí  Trojmezenské hornatiny a na dohled vrchu Haidel (1167 m), v  pramenné oblasti Studené Vltavy, se stala důvodem proto, aby  se ráz obce změnil. Dřevařství tu nadále zůstalo, avšak  objevily se příjmy ze služeb turistům a co především, v obci  začaly vyrůstat hotely a pensiony.

Snadná dosažitelnost vlakem a pohodlné výstupy na hraniční  hřeben s horami Třístoličník, Trojmezná (1320 m) a Plechý  (1338 m - nejvyšší hora české části Šumavy) způsobily velký  zájem nejen o Haidmühle, ale i o ostatní místa ležící na  zdejší železnici. Samo Haidmühle leží ve výšce 831 metrů nad mořem na souvodí 6 pramenů Studené Vltavy, které vycházejí ze širokého úpatí vrchu Haidel.

K prvním ubytovacím hostincům patřil známý dům "U divokého  rybáře", první velké ubytovací kapacity nabízely hotel  Bavorský les (24 pokojů s 50 lůžky) a Turistický dům (30  pokojů s 45 lůžky). V soukromí se bylo možno ve 20. letech  tohoto století ubytovat třeba u Stuberů, Denkscherzů, Madlů,  Linzmayerů, Langů a leckde jinde.

Zlomem pro Šumavu byly důsledky 2. světové války a poté  nastolení komunistické moci v Československu. Bavorská strana  včetně Haidmühle dopadla posléze o poznání lépe. Železná  opona neznamenala pro bavorskou pohraniční obec zdaleka to,  co postihlo její české sousedy. Vzpomeňme jen vysídlených a  posléze doslova z povrchu zemského vymazaných obcí Nové  Údolí, Krásná Hora, Radvanovice, Horní Cazov, Dolní Cazov ...

Ze všech bylo vidět věž haidmühlského kostela či slyšet  jeho zvonkohru, ze všech kdysi chodívali osadníci do  Haidmühle na tancovačky a na pivo, naopak do všech zmíněných  a dalších obcí a osad na české straně chodívali haidmühlští  mládenci za děvčaty, za výdělkem či jen tak, poptat se po  novinkách a zahrát si karty ...

Železniční provoz v Haidmühle ustal nejprve ve směru do  Čech, o řadu let později i ve směru k Pasovu. V roce 1974  bylo dokonce 14 kilometrů tratě - až po Jandelsbrunn -  vytrháno.

Ve směru do Čech v Novém Údolí hraniční přechod  neexistoval. Československým občanům bylo zakázáno ke státní  hranici se i jen přiblížit. Zátarasy a střežené vysoké  drátěné ploty ji přitom lemovaly ve vzdálenosti 3 kilometrů i více od ní. Pouze prověření zaměstnanci s propustkami mohli vstoupit do tohoto inkriminovaného pásma, například když sem  na překladiště v Novém Údolí železnice dopravovala vagóny se dřevem pro německého odběratele. Jeho kamióny přitom  paradoxně zajížděly několik desítek metrů na československé  území.

Obec Haidmühle přitom zůstala oblíbeným místem pro mnoho  Čechů. To proto, že ze Stožecké skály (skalního výběžku nad  známou Stožeckou kaplí), kam přístup zůstal možný, bylo  pouhým okem, natož dalekohledem, možno dohlédnout až do Haidmühle.  Hraniční přechod pro pěší a cyklisty byl otevřen v roce  1990. Zároveň byl tehdy obnoven provoz osobních vlaků až do  Nového Údolí, když předtím po dvě desítky let volarské  motoráky nuceně končily svou jízdu va Stožci.

Obec Haidmühle dnes zůstává typickým bavorským letoviskem  uprostřed šumavské krajiny. Nabízí ubytování a rekreaci v  soukromí, v menších i větších penzionech. Komplexní služby  poskytuje rozsáhlý hotelový objekt nad obcí, který tím tak  vynahrazuje svůj nepříliš stylový vzhled.

Půvabnými haidmühlskými partiemi jsou slatinné jezírko při  hotelu v západní části obce (koupání v ledové slatinné vodě),  dále lesní kaple nad obcí poblíž velkostatku s chovem koní  (Pony-hof), vodní klausa kdysi užívaná při plavení dřeva na  cestě k vrcholu Třístoličníku. Přičemž není pochyb, že to  "své" místo, a leckdy ne jedno, si tu snadno najde každý z návštěvníků tohoto malebného koutu horského venkova ležícího mezi dvěma národními parky - NP Šumava a NP Bayerischer Wald.

Mistrně sepsal: Roman Kozák - dopravní úředník stanice Volary